Bedřich
V roce 2024 uplyne 200 let od narození Bedřicha Smetany – hudebního skladatele, který položil základy české hudby a v širším kontextu i české kultury. Pojďme si u této příležitosti připomenout, co všechno dokázal a jaký odkaz zanechal budoucím generacím skladatel, jehož sochy po celém Česku asi nikdo nespočítá a po němž jsou pojmenovaná náměstí, ulice a sady v téměř každém městě.
Život v kostce
Neoddiskutovatelně jeden z nejzásadnějších českých skladatelů se do světových hudebních dějin propisuje již od druhé poloviny 19. století a zároveň píše základy hudby české. Narodil se 2. března 1824 v Litomyšli do zámožné rodiny sládků. Kudy se od té doby ubírala jeho životní pouť?
Mládí a počátky samostatné umělecké dráhy
Ačkoliv se Bedřich učil hrát od malička na housle a již v šesti vystupoval veřejně coby zázračné dítě, cestu hudebníka si zvolil proti vůli svého otce. Ten chtěl synovi předat pivovarské řemeslo. Po maturitě složené na plzeňském gymnáziu se odstěhoval do Prahy, aby se živil jako domácí učitel a soukromě studoval kompozici. Již v této době psal první skladby. Jeho pověst vynikajícího hudebníka se rychle šířila, na doporučení svého učitele Josefa Proksche hrával samotnému císaři a setkal se například s Franzem Lisztem, kterého hluboce obdivoval.
Švédsko a doba zrání
Kolem třicítky dostal nabídku na místo ředitele Filharmonické společnosti ve švédském Göteborgu, kterou přijal a působil zde v letech 1856-1861 již jako respektovaný skladatel, učitel hudby, klavírista a sbormistr. Pobyt pro něho byl obohacující i z hlediska nových hudebních impulsů a rozšiřování rozhledu. Ze Švédska Bedřich podnikl cestu za Franzem Lisztem do Výmaru a byl to Liszt, kdo jeho pozornost nasměroval k programní hudbě. Své první symfonické básně Bedřich zkomponoval ještě ve Švédsku.
V centru českého hudebního života
Po návratu do Čech zápasil o uznání, ale po úspěšném uvedení Braniborů v Čechách a ještě úspěšnější Prodané nevěstě se mu dostává pocty zaujmout místo kapelníka orchestru Prozatímního divadla. Postupně se stává zásadní postavou hudebního dění v Čechách. V roce 1868 se při položení základního kamene Národního divadla hraje v premiéře jeho třetí opera Dalibor a při slavnostním otevření v roce 1881 zde poprvé zaznívají slavné tóny jeho Libuše.
Vrcholné tvůrčí vzepětí
Na tvůrčím vrcholu Bedřicha postihla hluchota spojená se začínající duševní chorobou. Díky své hudební představivosti ani přesto nepřestal komponovat. Odstěhoval se za dcerou do Jabkenic, kde vznikla celá řada jeho vrcholných děl – dokončil zde například Mou vlast, která ho proslavila daleko za českými hranicemi. Zemřel 12. května 1884 v 60 letech.
Kde se dozvědět víc
V rámci projektu Smetana200 připravujeme poutavou monografii o Bedřichovi z pera Pavla Kosatíka. Než bude připravená, můžete si na internetu prolistovat třeba Český hudební slovník osob a institucí, anebo se raději jděte podívat do rodného bytu v Litomyšli či do Muzea Bedřicha Smetany v Praze. I když úplně nejlepší možná budete mít, když se zaposloucháte do jeho hudby…
Díla Bedřicha Smetany
Mnoho z nás si ještě z hudební výchovy pamatuje magické zaklínadlo “Braprodalidvěhutačevi”. Snad každý dokáže zanotovat “Proč bychom se netěšili” i “Znám jednu dívku, ta má dukáty…” Úvodní znělku Českého rozhlasu máme na paměti stejně jako fakt, že notoricky známá Vltava je vlastně tak trochu Kočka leze dírou… Kolik Smetanových oper ale kdo z nás viděl v divadle?
Smetana svou operou položil základní kámen nejen k Národnímu divadlu, ale taky celé tradici operní tvorby u nás. Ve Smetanově tvorbě se v souladu s tehdejším aktuálním děním odráží velká národní hrdost: většinu oper zkomponoval v českém jazyce (ačkoliv jeho deklamace ještě zdaleka nebyla ustálená), vybíral si libreta na motivy české historie, pověstí a současného venkovského života a rád se nechával inspirovat lokálním koloritem.
Motivaci a sebevědomí mu zajisté dodal úspěch hned jeho prvních dvou oper: historická Braniboři v Čechách a komická Prodaná nevěsta. Třetí, tentokrát tragická opera Dalibor doprovázela již zmíněné položení základního kamene k Národnímu divadlu a následovala slavnostní Libuše, určená pro mimořádné slavnostní příležitosti, kterou Smetana schovával devět let k otevření Národního divadla (tento charakter si Libuše ostatně zachovala dodnes). Následuje salonní konverzační opera Dvě vdovy a trojice oper z období Smetanovy hluchoty: prostonárodní Hubička a komické opery Tajemství a Čertova stěna.
Slavnostní ouvertura D dur byla Smetanovou první rozsáhlejší skladbou pro orchestr. Zkomponoval ji v bouřlivém roce 1848 a vtiskl do ní vzrušenou společenskou náladu. Svou jedinou symfonii - Triumfální - zamýšlel věnovat císaři Franzi Josefovi I. Během svého života složil ještě několik dalších orchestrálních děl, jednou určitou formou se ale zapsal do světové hudební literatury: symfonickými básněmi. S jejich tvorbou Smetana začal již během pobytu ve Švédsku, kde vznikly Richard III., Valdštýnův tábor a Hakon Jarl.
Svůj nejslavnější cyklus symfonických básní, Mou vlast, zkomponoval v posledních letech života a až po úplném ohluchnutí. Zrcadlí se v ní jeho kompoziční mistrovství, národní cítění, láska k vlasti vykreslovaná obdivováním jejích přírodních krás, odkazy k historii a oslavou husitství – tehdejším symbolem věhlasu dávných časů českého státu. Svou monumentálností, významem, konceptem a rozsahem se Má vlast do dějin navždy zapsala jako naprosto unikátní, čas přesahující dílo a patří do základního repertoáru orchestrů po celém světě.
Smetana, coby mladý klavírní virtuóz, svou kariéru skladatele započal komponováním pro klavír. Základní inspiraci čerpal zejména od Mendelssohna, Chopina, Schumanna a Liszta. Komponování klavírních skladeb uzavřel po návratu do rodné země koncertní fantazií na české národní písně a na Švédsko zavzpomínal koncertní etudou Na břehu mořském. Skládání pro klavír poté na dlouho odložil a až na sklonku života napsal svůj vrcholný klavírní cyklus České tance.
Mnoho Smetanových komorních děl nese silné osobní, autobiografické rysy, což se promítá i v jeho nejzásadnějších a hluboce subjektivních skladbách Triu g-moll, které napsal v zármutku po smrti dcery Bedřišky, ve Smyčcovém kvartetu č. 1 e-moll s podtitulem Z mého života či ve Smyčcovém kvartetu č.2 d-moll.
Svou pozornost a skladatelskou činnost soustředil i na komponování pro sbory, zejména za svého působení v pražském pěveckém spolku Hlahol a v závěru svého života v Jabkenicích. Nutno zmínit, že většina jeho sborových skladeb je poměrně náročná, protože při komponování využíval znalosti zejména z instrumentální hudby (Tři jezdci, Odrodilec, Rolnická, Píseň na moři, Česká píseň apod.) a v prvé řadě dbal na uměleckou kvalitu, než snadnou proveditelnost. Mezi méně náročné sborové skladby ale patří ty, které psal na objednávku, např. Slavnostní sbor k příležitosti odkrytí památníku Karla Havlíčka v Praze, Sbory trojhlasné pro zpěvník dívčí školy či mužské sbory Věno a Modlitba k 20. výročí založení spolku Hlahol. Na básně Vítězslava Hálka zkomponoval svůj jediný písňový cyklus, Večerní písně, pro zpěv a klavír.